V táboře pro vysídlené osoby v městě Gaza City se box stal záchranným lanem pro desítky dívek, které sní o tom, že jednou budou reprezentovat Palestinu na mezinárodní scéně.

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý pátek. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl taky promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Hlasy Palestiny: Dívčí box v Gaza City

Uprostřed rozlehlého tábora pro vysídlené lidi ve čtvrti Al-Rimal, která byla kdysi nejbohatší částí města Gaza City, stojí provizorní boxerská tělocvična. Zařízení umístěné uvnitř stanu nemá žádné žíněnky ani umělý trávník – kvůli izraelské blokádě zboží a pomoci – a dívky, které se učí boxovat, trénují s minimem speciálního vybavení nebo ochranných pomůcek. Vedlejší stan slouží jako prostor, kde mohou dívky trénovat a rozcvičovat se.

Čtyřicetiletý trenér z města Gaza City, Usáma Ajjúb, postavil tělocvičnu z různorodého a všemožně posbíraného materiálu. „Navzdory obrovským výzvám a fatálnímu nedostatku prostředků jsem byl odhodlaný nenechat sport zmizet ze života mladých dívek,“ řekl Ajjúb pro +972 Magazine. „Tento boxerský stan pro dívky jsem založil jako jednoduchou, ale smysluplnou iniciativu s cílem poskytnout jim bezpečné místo pro trénink, posílit mladé sportovkyně a pomoci jim skrze sport znovu získat naději, sebevědomí a pocit normálního života.“

Ajjúb vedl plně vybavený boxerský klub, který byl ovšem spolu s jeho domovem zničen během izraelské genocidní války v Pásmu. „Měl jsem hluboké obavy o budoucnost sportu v Gaze,“ vysvětlil. Rychle se proto pustil do práce, postavil stan a začal nabírat účastnice.

Dnes nabízí bezplatné tréninky téměř padesáti dívkám ve věku od osmi do devatenácti let v Gaza City a Chán Júnisu. Dívky podporují a fandí jim přihlížející lidé, kteří se často scházejí, aby zápasy sledovali – někteří z nich z provizorních tribun, které Ajjúb kolem stanu postavil.

Šestnáctiletá Lana Al-Aší z města Gaza City trénovala v Ajjúbově klubu ještě před izraelskou etnickou čistkou. Když byl klub srovnán se zemí, bála se, že už nikdy nebude moct boxovat. Pak jí ale Ajjúb řekl o své provizorní tělocvičně v táboře. „Cítila jsem, jak ve mně ožil nový duch,“ řekla. „Box už pro mě není jen koníček. Je to hlavní způsob, jak se udržet psychicky nad vodou.“

Zatímco program poskytuje fyzický trénink, Ajjúbovým hlavním cílem je nabízet psychologickou podporu, o které mluví Al-Aší. Mnoho z jeho svěřenkyň ztratilo během války své blízké nebo domovy – někdy obojí – a všechny byly připraveny o své dětství.

„Kdyby nebylo tohoto provizorního stanu, ve kterém trénujeme, náš psychický stav by se hrozně zhoršil,“ řekla čtrnáctiletá Judy Al-Nimer, jejíž rodina byla během genocidy několikrát vysídlena. „Box je pro mě skutečným záchranným lanem – je to jediné místo, kde ze sebe můžu dostat všechen ten nahromaděný vztek a žal, co mám v srdci.“

Tělocvična je pro dívky také prostorem, kde si po letech nejistoty mohou vytvořit alespoň zdání nějakého režimu. „Chybí nám školy, které nám dávaly řád a nějakou budoucnost,“ řekla Al-Nimer. „Když si uvnitř stanu nasadím rukavice, mám pocit, že nejsem slabá a že znovu získávám sílu a sebevědomí, které se tato realita pokusila roztříštit.“

Ačkoliv platí příměří, účastnice často trénují za zvuků dronů a nedalekého bombardování. „Dřív jsem se třásla strachy při každém výbuchu, který stanem otřásl,“ vzpomíná Al-Nimer. „Izraelské ostřelování nepřestává,“ souhlasí Al-Aší. „V těch děsivých okamžicích si vyměníme pohledy s trenérem a ostatními dívkami a místo útěku boxujeme dál s ještě větším odhodláním. Tento sport nás naučil neklopit zrak před strachem.“

Přestože jejich trénink zůstává omezený jen na malou tělocvičnu, dívky směřují k něčemu většímu: chtějí vycestovat z obléhaného Pásma a soutěžit na mezinárodních boxerských šampionátech, kde by reprezentovaly Palestinu. „Moje ambice, můj sen a sen všech zdejších dívek je dostat šanci vyjet ven a zápasit v mezinárodních rinzích,“ řekla Al-Aší. „Chci pozvednout palestinskou vlajku vysoko a dokázat světu, že jsme lidé, kteří milují život a zaslouží si radost.“

Zdroj: https://www.972mag.com/boxing-girls-gaza-city-photo-essay/

Další svědectví:

Má poslední slova Gaze

Deník tesknícího Gazana

Ahmad al-Batniji

Muhammad al-Mishwakhi

Talal Abu Rukbah

Ahmad Miqdad

Muhammad Ghazi Nassar

Huwaydah ad-Darimli

Kifah al-Hasanat

Arafat al-Khawaja

Ahmed Abu Jazar

Safá al-Farmawi

Sabrin ad-Dame‘

Ašraf al-Muftí

Lajla Zijára

Muna Hassan

Hajel al-Kurd

Ahmed Dremly

Žluté linie v Gaze

Rana Qarmut

26.6.2026 Mohammed Zaanoun

World War