Hlasy Palestiny: Zničené školství, sny a životy

Jak v současnosti vypadá výuka, příprava na zkoušky a jejich skládání v Gaze?

V českém prostředí vzniká jen malé, avšak důležité množství publikací a článků, které se snaží palestinskému obyvatelstvu navrátit tvář i hlas. Mezi takové můžeme řadit Jestli mám zemřít, ať je to příběh či optimističtěji laděnou Na této zemi je pro co žít. Humanizovat imigrantstvo obecně se snaží i publikace Do hranice čisto, která čtenářstvu nabízí příběhy současné migrace.

Právě životní příběhy a osudy se jeví jako důležitý prostředek v boji proti dehumanizaci. Příběhy totiž mají tu moc odlidštěné bytosti humanizovat zpět – lidé přestávají být pouhými abstraktními čísly, cizími entitami, s nimiž se nedokážeme ztotožnit. V rámci snah o humanizaci Palestinstva – a s tím snad i všeho dalšího arabského obyvatelstva – jsem se proto rozhodl pravidelněji překládat palestinské životní příběhy, a to jak od lidí, kteří se rozhodli odejít, tak i od lidí, kteří se rozhodli zůstat. Publikovány budou pravidelně každý pátek. Pokud chcete sdílet svůj příběh anebo znáte někoho, kdo by chtěl taky promluvit, neváhejte se na nás obrátit.

Hlasy Palestiny: Zničené školství, sny a životy

Každý den sedí Chálid Rádí ve svém rodinném stanu v jižním Pásmu Gazy a snaží se připravit na nejdůležitější zkoušky svého života. Nesnesitelné horko, neustálý hluk, nespolehlivý internet a hrozba bombardování v blízkém okolí dělají ze soustředění předem prohranou bitvu. Přesto tento osmnáctiletý mladík, který sní o studiu medicíny v zahraničí, nevidí jinou možnost.

„Každý den bojuji jen o to, abych ty zkoušky vůbec zvládl,“ řekl časopisu +972 Magazine. „Stan není vhodné místo na učení. Chodíme do kaváren a hledáme připojení k internetu, přičemž máme neustále strach, že může v kteroukoliv chvíli přijít bombardování. Ale jít k těm zkouškám je pořád lepší než se na ně vykašlat a nechat si utéct roky života pro nic za nic.“

Rádí je jedním z více než 37 000 středoškolských studujících v Gaze, kterx v současnosti skládají závěrečné zkoušky, v arabštině známé jako Tawdžíhí. Pro celé generace mladých Palestinců a Palestinek představovaly tyto zkoušky zásadní životní milník – studentstvo trávilo měsíce přípravou ve školách a doučovacích centrech, než si podalo přihlášky na univerzity. Již třetím rokem v řadě je však průběh zkoušek Tawdžíhí narušen izraelskou genocidou.

Zkoušky, které probíhají od 22. června do 3. července, jsou kvůli destrukci vzdělávacího systému v Gaze organizovány online. Přibližně 2 000 studujících, kterx z Gazy odešlx, skládá zkoušky Tawdžíhí v zahraničí, zatímco ty osoby, které zůstávají uvnitř Pásma, se pokoušejí učit a zkoušky zvládnout v takřka nemožných podmínkách.

„Každý den sleduju s hlubokým zármutkem svého syna, jak se učí ve stanu,“ řekla Rádího matka Raša. Rodina byla během války vysídlena z Abasánu východně od Chán Júnisu do pobřežních dun v oblasti Al-Mawásí.

Aby bylo Chálidovi během dne zajištěno alespoň trochu klidu, berou Raša a její manžel mladší děti do stanu k dědečkovi. „Moc toho nenaspí kvůli všemu tomu učení, snaží se to všechno stihnout,“ vysvětlila. „Je strašně nervózní kvůli internetu.“

Chálid své matce řekl, že první den zkoušek se mnohé studentstvo ani nestihlo přihlásit do portálu, než připojení definitivně vypadlo, což je extrémně vystresovalo. „Snažím se ho uklidnit a podpořit ho, ale nejde mi to,“ dodala.

Studující na provizorní univerzitě v oblasti Al-Mawásí v Chán Júnisu, 30. března 2026. (Doaa Albaz / Activestills)

Pro učitele jsou potíže, kterým čelí studující jako Chálid, důsledkem zdecimovaného vzdělávacího systému. Amíra Hamad, osmačtyřicetiletá učitelka arabštiny ze soukromého vzdělávacího centra v Gaza City s více než patnáctiletou praxí v soukromých i veřejných institucích, časopisu +972 řekla, že válka zničila podpůrnou síť, která byla studujícím tradičně nabízena.

„Dříve jsme studující středních škol v centrech přijímalx už dva měsíce před začátkem školního roku, aby jim personál pomohl s učivem a poskytl jim dostatek času, protože látka je obsáhlá a plná informací,“ vysvětlila. „Na státních školách fungovala neustálá zpětná vazba a hodnoticí testy, díky kterým bylo možné sledovat jejich pokroky a pracovat s jejich slabinami. Studentstvo bylo do výuky zapojeno a drželo krok s učebním procesem. Během války o to žel jak řada vyučujících, tak řada studujících kompletně přišla.“

Nyní všichni lidé těžce bojují s tím, aby se provizorním podmínkám přizpůsobili. „V centru chybí školní nábytek, je tu obrovské množství studujících a stany jsou velmi nepohodlné,“ pokračovala Hamad. „Studentstvo nedokáže horko nebo chlad snášet dlouho.“

Narušení výuky se však podle Hamadové netýká pouze fyzického prostředí. „Během války se pozornost soustředila jen na stěžejní předměty, jako je arabština, angličtina, matematika a přírodní vědy. Ostatní předměty, jako historie, zeměpis a ekonomie, se vůbec neučí.“

Provádět výuku a zkoušky online považuje většina studujících za nespolehlivou a nespravedlivou metodu, pokračovala. „Co to pro studující*ho znamená, když je nucen*a skládat zkoušky přes internetový odkaz v tak strašných podmínkách? Internet tu pořádně nefunguje. Mnoho studujících se kvůli výpadkům sítě nervově zhroutilo, protože webové stránky spadly nebo se jim náhle vybil telefon.“

Studenti v kavárně v Dajr al-Balahu ve středním Pásmu Gazy, 20. června 2026. (Osama Al-Kahlout)

„Problémy nepřetržitě přicházejí“

Džúd Rizk, osmnáctiletá dívka z Rafáhu, která byla vysídlena do oblasti Al-Mawásí, si představovala, že její poslední rok na škole bude vypadat podobně jako poslední rok její starší sestry. Místo toho vstává za úsvitu, protože to je jediná doba, kdy je v táboře dostatečný klid na učení.

„Moje sestra Rana byla v maturitním ročníku rok před válkou,“ řekla časopisu +972. „U nás doma tehdy panoval takový ten příjemný stav pohotovosti – ta pozornost, klid, přípravy na její úspěch, sliby dárků. Byly to krásné chvíle, jako když se chystá svatba. O to všechno jsem ale žel přišla.“

Během dne je podle ní kvůli hluku z tábora studium prakticky nemožné. „Když přijede cisterna s vodou, slyšíme křik. Když je nějaký problém s dětmi, je tu hluk. Probouzím se v noci, když lidé spí. Doufám, že získám dobré známky a půjdu na univerzitu – pryč od online výuky, která je pro vzdělávání v Gaze hotovou tragédií.“

Rawan Felfel, které je rovněž osmnáct let a pochází z gazanské čtvrti Šudžá’íja – kterou v současnosti okupuje izraelská armáda –, strávila uplynulý rok neustálým stěhováním z jednoho provizorního doučovacího centra do druhého, poté co byla vysídlena do Chán Júnisu. „Školní rok jsem začala tím, že jsem sháněla učebnice a pak starší výpisky a shrnutí látky, což se mi dařilo jen s obrovskými obtížemi,“ řekla.

V posledních měsících se Felfel podle svých slov stěhovala mezi pěti různými doučovacími centry, protože výuka neustále končila nebo vyučující osoby odcházely. „Online výuka je náročná a vyčerpávající. Přicházím o lekce, protože je tu špatný internet nebo mám vybitý telefon, což se stávalo hlavně v zimě.“

Neustálé bombardování navíc podle jejích slov způsobuje, že se maturitní zkouška často zdá úplně bezvýznamná. „Každý den se ozývá buď střelba z dronů, nebo proběhne letecký úder na některý ze stanů vysídlených lidí,“ popsala Felfel. „Někdy mám o učení zájem a chci mít dobré známky, ale jindy je mi to jedno a říkám si, že hlavní je prostě mít jakýkoliv výsledek a na vysokém hodnocení vůbec nezáleží.“

Zničená třída ve škole UNRWA v uprchlickém táboře Nusajrát ve střední části Pásma Gazy po izraelském leteckém úderu, 15. července 2024. (Abed Rahim Khatib / Flash90)

I když se studujícím podaří v těchto apokalyptických podmínkách připravit, musí se následně potýkat s obtížemi při samotném skládání zkoušek online. Před začátkem zkouškového období hledala osmnáctiletá Tala Adžramí z Gaza City místo se stabilním internetovým připojením, aby se vyhnula výpadkům. „Ale problémy se prostě neustále nabalují,“ řekla.

„Internet neustále vypadává, zkoušková aplikace často nefunguje a někteří*ré z nás pak začnou křičet a plakat,“ pokračovala. „Jsem si jistá, že do konce zkouškového období budu mít nervy úplně v háji.“

Úzkost studentky navíc umocňuje skutečnost, že v Gaze není bezpečno navzdory uzavřenému příměří. Od začátku genocidy bylo zabito už více než 20 000 palestinských dětí, mnoho z nich pak v posledních měsících.

„Máme strach pokaždé, když odcházíme psát zkoušku,“ řekla Adžramí. „Moje matka má neustále obavy a je se mnou v kuse v kontaktu, dokud se nevrátím domů. Já mám ještě štěstí, že mám dům – polovina je sice zničená a druhá polovina vyhořelá, ale pořád je to lepší než žít během zkouškového období ve stanu.“

Adžramí připomněla tragický osud své spolužačky, sedmnáctileté Raghad Husajn Ašúr, která byla zabita při izraelském leteckém úderu na Gaza City teprve minulý týden, když byla na cestě za učením do vzdělávacího centra. Ašúr, žákyně 11. třídy vysídlená ze severogazanského města Bajt Hánún do stanu ve čtvrti As-Sarájá v Gaza City, ve škole excelovala a zrovna získala první místo v prestižním výběrovém řízení na stipendium v oboru umělé inteligence.

Raghad Husajn Ašúr se svými bratry, duben 2023.

„Den před svou smrtí seděla ve stanu s kamarádkami, povídaly si a od srdce se smály,“ vzpomínala v slzách její matka Samíha. „Někdy říkala: ‚Chci se stát ředitelkou velkého vzdělávacího centra nebo instituce,‘ a jindy zase: ‚Chci být lékařkou jako můj tatínek.‘“

Raghad vychovávala její matka sama poté, co jí otec zemřel v Egyptě na rakovinu, když jí byly pouhé dva roky. Odcestoval tam tehdy za léčbou.

V den toho útoku se Raghad ráno vzbudila a přinesla své matce a sourozencům chléb a za’atar. Sedla si k matce a společně si daly šálek čaje. Po snídani pak odešla do vzdělávacího centra.

„Byla pryč jen pár minut, když jsem uslyšela silné výbuchy,“ vzpomínala její matka. „Měla jsem pocit, jako by mi ta raketa vybuchla přímo v srdci. Jaký byl hřích tohoto dítěte, které se tak snažilo budovat si budoucnost v prostředí zdevastovaném válkou? Byla plná naděje a optimismu. Nikdy se nenudila ani neklesala na mysli a neustále kráčela kupředu.“

„Opustila mě a odešla se setkat se svým otcem v ráji,“ dodala Samíha. „Budu pro ni truchlit až do svého posledního dne.“

Zdroj: https://www.972mag.com/gaza-tawjihi-high-school-exams-online/

Další svědectví:

Má poslední slova Gaze

Deník tesknícího Gazana

Ahmad al-Batniji

Muhammad al-Mishwakhi

Talal Abu Rukbah

Ahmad Miqdad

Muhammad Ghazi Nassar

Huwaydah ad-Darimli

Kifah al-Hasanat