Zemřel belgický anarcho-humoristický provokatér, jenž se proslavil především coby vrhač dortů do obličejů představitelů establishmentu.

Noël Godin, přezdívaný Georges Le Gloupier – podle fiktivní a mnohostranné postavy, kterou vytvořil Jean-Pierre Bouyxou – nebo také „Entarteur“, se proslavil házením krémových dortů, neboli „entartages“, na řadu významných osobností. Když tento „sériový ničitel eg“ v roce 1995 obdržel Velkou cenu za černý humor a v roce 1996 cenu „La dent dure“ (Ostrý jazyk), hodil dort sám na sebe.

Godin se narodil 13. září 1945 v belgickém Lutychu. Vyrůstal v rodině zbožné matky a otce advokáta. Matka ho zapsala do katolické základní školy, poté navštěvoval střední školu salesiánů. Velmi brzy se nadchl pro knihy a film, často navštěvoval kina, a v časopise Positif našel způsob, jak uspokojit obě své vášně.

Jeho aktivita coby „vrhače dortů“ začala zřejmě v listopadu 1968. Spolu s komplicem zaútočil na profesora univerzity v Lutychu, jenž byl znám svými reakcionářskými názory a pomáhal sepsat ústavu pro portugalského diktátora Antónia de Oliveiru Salazara a na kterého Godin vylil kelímek lepidla.

Coby filmový kritik v jednom belgickém časopise napsal, že fiktivní režisér Georges Le Gloupier hodil Robertu Bressonovi do obličeje krémový koláč. V následujícím čísle oznámil, že Marguerite Duras, Bressonova přítelkyně, ho pomstila tím, že na Le Gloupiera zaútočila stejným způsobem. Krátce nato, při návštěvě Marguerite Duras v Belgii, kam přijela představit svůj film, se Godin dopustil svého prvního „dortového útoku“ právě na ni.

Ke svým útokům později dodal: „Spolu se svými komplici dbáme velmi na to, abychom se drželi burleskního pacifismu. Je to samozřejmě agresivní pacifismus, ale ubližujeme pouze egu našich obětí. Nikdy také neodpovídáme na údery.“

Od té doby, ať už sám nebo v čele cukrářských komand, házel dorty na osobnosti, které považoval za odporné a namyšlené. Mezi jeho oběti patřili mj. miliardář Bill Gates, rapper Doc Gynéco, belgický ministr Édouard Poullet, režisér Jean-Luc Godard, filmař Marco Ferreri, moderátor Pascal Sevran, zpěvák Patrick Bruel, quebecký ministr Bernard Landry, Hélène Rollès, moderátor Patrick Poivre d’Arvor, Jean Charest, francouzský ministr Philippe Douste-Blazy, producent Daniel Toscan du Plantier, francouzský ministr Jean-Pierre Chevènement, šéf televizní stanice France 2 Jean-Pierre Elkabbach či quebecký politik Jean Charest.

Sebestředný esejista Bernard-Henri Lévy (BHL) v roce 1985 přijal svůj krémový dort velmi špatně a Godina hrubě srazil k zemi. Poté mu, zatímco Godina drželi na zemi dva bezpečnostní agenti, vyhrožoval: „Koukej vstát, nebo ti rozkopu hubu!“ Od té doby je BHL jednou z mála osobností, které se staly obětí hned několika útoků dortem. V roce 2006 byl na 26. pařížském knižním veletrhu již posedmé a poosmé zasažen dortem „vtipnými zabijáky“ z „cukrářských brigád“ Noëla Godina. Godin několikrát prohlásil, že to, co by mohlo připomínat pronásledování, skončí, až Lévy, jenž je „ztělesněním moci v celé její hrůznosti“, prokáže, že „poselství“ bylo doručeno, a to tím, že na veřejnosti zazpívá píseň Maurice Chevaliera Le Chapeau de Zozo.

Příklad Noëla Godina našel napodobitele v mnoha zemích, dokonce vznikla „antiorganizace“ nazvaná „Cukrářská internacionála“.

V roce 1996 se Noël Godin na žádost skupiny mladých anarchistů, kteří připravovali házení koláčů na kněží v katedrále Saint-Pierre, rozhodl odjet do francouzského Nantes se dvěma komplici. Celé skupině čítající asi šedesát pět lidí se podařilo během mše vniknout do katedrály s koláči. V okamžiku, kdy jeden z celebrantů dokončil čtení evangelia, se k duchovním vydalo asi deset útočníků a podařilo se jim dva z nich zasáhnout koláčem. Zároveň druhá skupina házela do uliček katedrály kondomy naplněné vodou a rozvinula transparenty. Godinovi se podařilo uprchnout do okolních ulic, ale jeho dva belgičtí komplicové byli zadrženi policií.

V roce 1997 byl Godin v Belgii už velmi známý. Ze strachu, že by ho někdo poznal, se raději nezúčastnil házení koláčů na budoucího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, které provedli jeho komplicové. Když dorazil Sarkozy do bruselského kongresového paláce, aby tam přednesl projev na Velké katolické konferenci, požádala ho Godinova komplicka o autogram. Při podepisování mu pleskla do obličeje dort. Sarkozy zareagoval tím, že se uchýlil do výtahu. Vyjel do druhého patra, a když se dveře otevřely, uviděl další Godinovu komplicku s koláčem; zavřel dveře a sjel do přízemí, kde na něj čekala další útočnice, které se ho však také nepodařilo trefit. Po několika jízdách se Sarkozy opět zastavil v přízemí, kde ho našli jeho bodyguardi a doprovodili ho na toalety, aby se mohl umýt. V okamžiku, kdy z nich vyšel zcela čistý, ho asi dvacet útočníků stojících výše zasypalo šlehačkou a poté prchli, pronásledováni všemi bezpečnostními agenty centra. Sarkozy se vrátil na toalety, aby se znovu umyl. Právě procházel zpět přes vstupní halu, když ho zahlédl Godinův komplic, který natáčel útoky dorty. Přehodil si kameru přes rameno, vytáhl dort a hodil ho Sarkozymu do obličeje s výkřikem: „Házejme dorty, házejme dorty na ty arogantní sráče!“ Při útěku po svém činu dal kameraman svůj poslední dezert jeptišce, kterou potkal ve vstupní hale. Sekuritka ji považovala za komplice…

Noël Godin byl také publicistou. Od samého počátku přispíval do satirického týdeníku Siné Hebdo, který založil karikaturista Siné, a v němž vedl rubriku „L’Entarteur littéraire“ (Literární vrhač dortů). Po ukončení vydávání tohoto časopisu pokračoval ve svých anarcho-literárních sloupcích v satirickém měsíčníku Paula Caraliho Psikopat, v rebelských listech La Mèche, El batia moûrt sôu, Zélium a CQFD, v online časopise ventscontraires.net a v Siné Mensuel. Jako filmový kritik psal Godin také falešné recenze (například v belgickém časopise Télérama) s nepravdivými informacemi, fotografiemi fiktivních filmů a smyšlenými rozhovory. Režíroval krátké filmy a objevil se v mnoha filmech režírovaných jeho přítelem Janem Bucquoyem, včetně oceňovaného snímku La vie sexuelle des Belges 1950–1978 (1994) a filmu Camping Cosmos (1996), kde ztvárnil roli belgického spisovatele Pierra Mertense. Godin se objevil v dokumentu The Antics Roadshow (2011), který produkoval Banksy a který obsahoval záběry z řady jeho „entarteur“ útoků.

Noël Godin zemřel v neděli 23. srpna 2026 v Bruselu.

Zdroje:
https://fr.wikipedia.org/wiki/No%C3%ABl_Godin
https://www.telegraph.co.uk/obituaries/2026/08/29/custard-pies-nol-godin/
https://www.imdb.com/name/nm0324075/bio/?ref_=nm_ov_bio_sm

13.9.2026 -sv-

Personalities